Hudba k Absintu

[dmn]

Nepročítal jsem celé téma tak nevím, zda to již nepadlo. Případně mě omluvte. Hovoříme-li o příhodné hudbě, jde dle mého ryze o subjektivní záležitost navíc patřičně ovlivněnou konkrétní náladou v dané chvíli, prostředím atd. Domnívám se tedy, že nelze říci to či ono. To je jako bychom se bavili o tom, jestli je k popíjení absintu lepší černovláska, zrzka nebo blondýna (ta s největšími prsy?).

Za nejdůležitější vidím společnost lidí. Pokud piji sám, to většinou při práci, hudbu ani nevnímám. Nicméně rozhodně souhlasím, že hudba přinejmenším dotváří zážitek a proto je důležitá.

[Absinther]

No však o tom to tu vlastně je-Navzájem si prozradit co komu sedlo ,nebo kdo má jakou hudební chuť....Myslím,že nějáký univerzální absintheMusic klíč nikdo nehledá

[Slovi]

Možná jsi nás špatně pochopil, nesnažíme se tu dogmaticky zavést, která hudba se pro popíjení absintu hodí a která ne. Spíš se snažíme nastínit, co který z nás považujeme za příjemné, vhodné... co se nám line z reproduktorů při "naší chvilce" - v případě, že pijeme zrovna sami.

A máš pravdu, nejideálnější způsob jak absint vychutnat je v dobré společnosti dobrých lidí. Vždyť kde jinde alkohol popíjet, konec konců to je asi i jeho smysl, aby propojoval lidi. Ať už v našem případě hlubším zájmem o ten konkrétní, nebo v mnoha jiných případech čistě uvolněním napjatosti v chování.

Ale nemůžu si odpustit poznámku k "bezděčnému" popíjení při práci (i když to záleží na obsahu práce). To je podle mě stejně kolidující, jako když si někdo pustí klasiku k uklízení, vaření, čemukoliv (potažmo jinou hudbu). Neříkám, že to nedělám také, je to bohužel obecně rozšířený nešvar, ale tohle pasivní poslouchání není dobré. Hudba bez aktivního, tj. soustředěného poslechu dle mě nemůže být dostatečně dobře vnímána, pochopena. Proto, když to vztáhneme i na absint, pokud se člověk na něj skutečně nesoustředí, nemůže si ho vychutnat tak, jak by si jej vychutnal, kdyby byl primárním zdrojem zájmu.

[Tibro]

ta s největšími prsy

[Hellsing]

Od popíjení absintu při poslouchání kapel Tool a A Perfect Circle jsem se docela přirozeně prokousal až k Pusciferovi, tedy v podstatě do Maynardovy kůlničky, kde si hraje a sere na konvenčí svět... Že to jde skvěle ruku v ruce s třepetáním vílích křídel asi netřeba dodávat. Zkuste:)

http://www.youtube.com/watch?v=xwNoH6zjc9Q
http://www.youtube.com/watch?v=mkxdXj7PxRU

A tady taková lahůdka společně s Trentem Reznorem:
http://www.youtube.com/watch?v=ci2z10xVm1k

[dmn]

Ale nemůžu si odpustit poznámku k "bezděčnému" popíjení při práci (i když to záleží na obsahu práce). To je podle mě stejně kolidující, jako když si někdo pustí klasiku k uklízení, vaření, čemukoliv (potažmo jinou hudbu). Neříkám, že to nedělám také, je to bohužel obecně rozšířený nešvar, ale tohle pasivní poslouchání není dobré. Hudba bez aktivního, tj. soustředěného poslechu dle mě nemůže být dostatečně dobře vnímána, pochopena. Proto, když to vztáhneme i na absint, pokud se člověk na něj skutečně nesoustředí, nemůže si ho vychutnat tak, jak by si jej vychutnal, kdyby byl primárním zdrojem zájmu.

Pokud je primární daná činnost a hudba jako konzum, vím co myslíš. Pokud ale je hudba spouštěčem, pak v tom nevidím problém. Například podle toho, co chci vařit, tak naladím nejprve hudbu. Z mého pohledu mi např. klasika při vaření vyhovuje a přetváří proces stereotypního konání v činnost bohatou co do zábavy tak odreagování.

A k té práci, abych nevypadal jako "notor", tak pouze když myšlenky odcházejí, pár skleniček přichází. Opět tedy forma spouštěče, nikoliv konzum.

Zpět k hudbě. K popíjení absintu spíše sahám po nějakém ze stylů downtempa, ale není to pravidlo. S pár lidma si dokážeme vychutnat absint i za doprovodu schranzu.

[Slovi]

A tady taková lahůdka společně s Trentem Reznorem

To ano, když se tihle dva dají dohromady...

dmn: Ano, pokud tedy s hudbou, potažmo absintem pracuješ jako s inspirací, tj. tím spouštěčem, pak to už chápu jako aktivní přístup a práci s ní. To si pak rozumíme.

Problém konzumní hudby pak je ten, že je v mnoha případech sama o sobě mdlá, manipulující a mi ji skoro vědomě nevnímáme, protože na nás útočí ze všech směrů a jsme tak na ni zvyklí. Kolikrát i chodím po městě se sluchátky v uších i když mi v nich nic nehraje. Čistě proto, abych redukoval a zaoblil kus všudepřítomného "hluku". Pak mi přijde, že když následně má člověk si sednou a v klidu, soustředěně poslouchat 45 minut album, že toho není schopen. A že opravdu většina (minimálně mých známých) není. Potřebují nutně u toho něco dělat. Číst, hrát hry, lepit, měnit, cokoliv... nevydrží sedět a poslouchat.

[dmn]

Ještě bych doplnil, že člověk, vždy když požívá alkohol, snaží se tím někam dostat, ať už si to připouští, či nikoliv. Hudba je k tomu dobrým nástrojem. Při popíjení absintu preferuji pouze hudbu bez vokálů. Nemusím se tak zamýšlet nad tím, co se mi kdo snaží říct v obsahu svého zpěvu. Pouze za doprovodu hudby se odebírám tam, kam chci.

[Slovi]

Já to mám podle nálady. Instrumentální hudbu mám rád hodně (nejčastěji se houpu v křesle se sklenkou za doprovodu Satieho), ale ve většině případů neřeším význam textové složky ani v hudbě, kde se zpívá. Hlas beru pouze jako další nástroj, který se projevuje "pouze" barvou, výškou, délkou, intenzitou... Písničkářství mě, v jeho pravém významu, celkem obchází. Pro mě je a bude hudba na prvním místě, význam textu vždy až na druhém. Například u výše zmiňovaného gregoriánského chorálu je pro dnešního, ne-latinsky vzdělaného člověka značně jednoduché obejít se bez významu, je to čistá melodie, vokálně podaná...

[Vaultboy]

Já osobně poslouchám to co zrovna přijde na řadu při náhodném přehrávání ve winampě kde mám natáhnutou celou mou složku music která má krásných 41,7Gb. Takže kromě mého oblíbeného instrumentálního matálku jako je například Avantasia, Visions of atlantis a dalších může nastoupit něco trochu tvrdšího jako je Moonsorrow nebo Hammerfall. Také trochu jiný žánr jako jsou Lordi, taktéž může přijít na paškál i mnoho klasických autorů, s jejich smyčcovými kvartety a klavírními koncerty, jako jsou Bach, Mozart, Tchaikovskij, Dvořák nebo Wagner. A co mě vždy potěší je autor který mě provází již od mého narození, na kterého nedám dopustit, jediný z českých autorů který mě oslovuje prakticky celý můj život. Je to velice zvláštní kombinace to nepopírám zvláště pokud znáte dvě dílka které vydal 2 roky před mým narozením, které taky vždy rád poslechnu. Nemluvím samozřejmě o nikom jiným než o Landovi. Jeho muzikály jsou opravdu úžasný. Mno a nakonec pokud jste to celý přečetli tak jako odměnu přidávám odkaz na jednu písničku kterou mám velmi rád, ať z toho taky něco máte doufám že se vám bude líbit. Jinak jak tak koukám na svoje příspěvky myslím že za každý dám odkaz na nějakou svou oblíbenou písničku protože to chce odměnu pro každého kdo to přečte. Tak tady to máte http://www.youtube.com/watch?v=VurhzANQ_B0